Letos se ještě nikdo po ledě do Lomnice z Otavy nedostal. Honza Stodola to měl jako první hlavní cíl. Dosud nikdo nepřekonal ostrou pravotočivou zatáčku před soutokem. Na led jsme proto vyrazili brzo ráno v neděli už v sedm hodin v silném mraze. Zatáčku se nám podařilo projet vnějším obloukem. Nejslabší led byl přímo na soutoku. Nejdřív to Honza se svými největšími průzkumníky zkoušeli obejít přes břeh, ale to se nepovedlo. Nakonec se Radkovi podařilo projet po ledu podél břehu přes malou prasklinu. A tak pan Lomnický jako první stanul na lomnickém ledu. Po něm to dokázali Honza, Míra a Zdenda. Po chvíli váháni jsem to zkusil i já. Nebruslil jsem, jel jsem se staženým zadkem s hůlkami soupaž. Od bruslí mi odletovali pavouci, ale projel jsem! I já jsem nakonec Lomnici dobyl! Na ní byl velice silný led, dojeli jsem po něm až pod peřeje Lomnice. Vodáci mají rádi nižší vodní stav přehrady, objeví se nádherné peřeje ww3. Bruslaři však nadávali, protože byli okradeni o kilometr ledu. Naším dalším cílem bylo dojet proti proudu Vltavy co nejdále. Kluci to nejdříve ještě zkusili po proudu ke slavnému kilometru 167. Potom, co jsme tam potkali mokrého Radka Vondru (viz proslulý jiný příspěvek), obrátili jsme se proti proudu. Celkem v pohodě jsme po nádherném ledu dojeli až k železničnímu mostu v Červené nad Vltavou. Projeli jsme též bez problému pod Zvíkovským mostem. Železniční most jsme obcházeli po pravé straně přes suť a skály. Je to tam dost krkolomné. Na led za vodou pod mostem se nám nepodařilo nastoupit. Možná by to šlo na druhé straně, ale přecházení by bylo příliš dlouhé. Rozhodli jsme se tedy k návratu. Prasklinu pod Zvíkovským mostem ještě Honza Liška přejel na bruslích po ledu. Přede mnou se ale prasklina během chvilky rozevřela. Už se nedala přejet. Obcházeli jsme ji po skalách. Pod nimi byl však slabý led a voda. Nakonec se nám podařilo vrátit na led po kládě, kterou jsem tam našel. Za chvíli přijel Honza, Radek a Míra. Všichni asi dva metry širokou trhlinu skočili. Inu, kdo umí, ten umí. Potom už následovala bezstarostná jízda ke Zvíkovu. Odpoledne jsem si ještě jednou zajel ke Svaté Anně nafotit milióny bublin osvětlených sluncem.
Komentáře k akci (0)