Na přechod Gorců jsem se chystal dlouho. Několikrát naši cestu odložilo počasí nebo nedostatek času. Také letos jsme se původně chtěli na přechod vydat přes státní svátek 28.10. Díky špatnému počasí jsme do Rabky Zdrój na začátek treku dorazili o týden později. První noc jsme přespali na rozhledně Polczakówka. Počasí se teprve vybíralo, ale pohled na Babí horu v červáncích už byl pěkný. Další den jsme nastoupili na Glówny Szlak Beskudzki, který vede v délce přes 500 kilometrů přes několik horských skupin polských Beskyd. Jeho součástí je i kompletní přechod Gorců. Cesta byla po deštích bahnitá a plná kaluží, které jsme museli oklikou obcházet. Dlouho vedla lesními pěšinami. První krásný výhled na Tatry byl až z nejvyšší hory Turbacz (1310 m). Noc jsme si naplánovali na salaši Bacówka. Při sestupu k salaši po hřebeni Kiczory se otevřely nádherné večerní pohledy na Vysoké Tatry. Chata na Lomnickém štítu doslova svítila v zapadajícím slunci. V salaši už měli pověšené hamaky dva Poláci. Postavili jsme si tedy stan vedle salaše. Poláci si donesli v batohu velkou aku pilu a během chvíle nařezali zásobu dřeva na několik hodin. Strávili jsme s nimi parádní dlouhý večer u ohně. Nejkrásnější výhled na Tatry byl z luk poblíž sedla Przełęcz Knurowska. Z jednoho místa bylo vidět kompletní panoráma od nejzápadnější hory Západních Tater Brestové až po Kežmarský štít na samém východním konci Vysokých Tater. Přechod Gorců jsme ukončili na hoře Lubań (1211 m) s velkou rozhlednou, odkud je souvislý kruhový výhled. Na západě byly vidět Gorce, na východě Pieniny a Beskid Sądecki, kam bych se chtěl vydat na další túru. Na jihu se Vysoké Tatry již halily do mraků. Gorce měl velmi rád i polský papež Jan Pavel II. Pocházel z nedalekých Wadowic a horskou turistiku miloval. Počasí nám vyšlo naprosto přesně, při zpáteční cestě vlakem z Krakova jsme projížděli silnými dešti další přicházející fronty.
Přechod Gorce s panoramatem Tater
30. 10. 2025 – 3. 11. 2025
Komentáře k akci (0)