Island 2025

Letošní islandskou akci hodně ovlivnilo počasí. Bylo velmi nestálé. Výstupy na vysoké vrcholy byly nereálné. Také akci ovlivnila neochota řidičů jezdit brody, i když jsme si pronajali čtyřkolku Dacia Duster. Během akce jsem neustále musel měnit trasu s ohledem na řidiče a počasí. Bylo to velmi náročné. Slunce na Islandu šetřilo svými paprsky, ale v Pohoří čarodějnic čarovalo. Kerlingarfjöll se svými neskutečnými barvami nás opravdu nadchl. I když i tam se nám podařil výstup na Maenir až na druhý pokus a večer jsme zmokli. Hodnotným výletem byl i průstup nejdelších lávových tunelů Islandu - Surtshellir a Stefanshellir. Dozvěděli jsme se o nich od Marka Audyho. Zato mu patří náš dík. Během naší cesty jsme navštívili čtyři nejvyšší vodopády Islandu. Všechny se nám podařilo nafotit osvětlené sluncem. Nesměli jsme však váhat, protože sluníčko je vždy ozářilo jen na pár minut. Při návratu od druhého nejvyššího vodopádu Háifossu jsme k autu utíkali hnáni průtrží mračen. Velkou inspirací byly pro nás knihy islandského "fanatika" Jana Suchardy. Díky nim jsme "objevili" běžným turistům skrytá místa. Například krásné údolíčko Gjáin, které Sucharda nazval Rajským údolím. Zajeli jsme i na poloostrov Snæfellsnes. Na vrchol "Verneovy" hory Snæfellsjökull nás počasí nepustilo, ale pořádně jsme prozkoumali nádherné skalnaté pobřeží u Arnarstapi a další krásy poloostrova. Při naší poslední cestě na Island před jedenácti lety jsme na ostrově potkávali mnohem méně turistů. V současné době jsou na hojně navštěvovaných místech davy lidí, pobyt u atraktivních přírodních úkazů je spojen s množstvím zákazů. Ještě se chci na Island vrátit, ale pouze na místa, kam dojedou po horších cestách jen ti odvážnější turisté.

Fotogalerie