Hnykovi.cz - akce

Australskou velkou cestu jsme rozdělili na dvě části. Nejdříve jsme navštívili jihovýchod země mezi městy Melbourne a Sydney. Potom jsme přeletěli do Alice Springs, půjčili si čtyřkolku a projeli Rudý střed a Severní Austrálii. Na jihovýchodě jsme měli proměnlivé počasí. Na mořském pobřeží u Dvanácti apoštolů a v nejvyšších Sněžných horách bylo nádherně. Speciálně při výstupu na nejvyšší horu Austrálie Mount Kosciuszko jsme měli mimořádné fotogenické světlo. Naopak v divokém Národním parku Morton v oblasti skalnaté hory The Castle se počasí nepovedlo. V Modrých horách u Sydney už nepršelo a po deštích měly místní vodopády hodně vody. Při prohlídkách měst byly také přeháňky. Hlavně v Sydney byly velmi silné. Člověk musel často doslova sprintovat, aby se někde schoval před průtrží mračen. Mezi dešti vždy vysvitlo ostré slunce. Abych pořídil krásné fotky, musel jsem být s foťákem neustále ve střehu. V obou městech jsem se dostal na místní nejvyšší rozhledny s nádherným výhledem. Sydney má určitě hezčí polohu a je zajímavější. V něm se mi kromě věže Tower Eye podařilo vylézt i na pylon mostu slavného Harbour Bridge, odkud je kouzelný pohled na most, proslulou Operu a celé město. V Sydney jsem navštívil i Aquarium a Wild Park, kde jsem mohl obdivovat řadu zvířat, která jsme ve volné přírodě neviděli. Z Alice Springs jsme autem vyrazili po prašné outbackové cestě Tanami Road na severozápad. Jízda byla velmi dobrodružná. Období dešťů se poněkud opozdilo. Uprostřed trasy jsme projížděli i několik set metrů dlouhé kaluže v místech, kde 350 km od nás nebylo jediné obydlí. Navíc jsme celý den nepotkali žádné auto, nebyl tam ani telefonní signál. Vůbec si nechci představovat, co by stalo, kdybychom tam zapadli.... Mimo jiné se na podvozku vozidla uvolnilo a odpadlo několik šroubů. Nakonec všechno dobře dopadlo. Po prohlídce druhého největšího meteoritického kráteru na světě, v němž byly nalezeny úlomky meteoritu - Wolfe Creeku, jsme konečně dorazili do Halls Creeku, kde nám auto částečně opravili. Velké zklamání jsme zažili v NP Purnululu - Bungle Bungle. Kvůli dešťům odložili otevření o čtrnáct dnů. Purnululu bylo zde naším hlavním cílem. Obdivuhodné pruhované kopce jsme nespatřili - určitě se sem jednou vrátím! Také v NP Kakadu byla některá místa zavřena. Nedostali jsme se k největším vodopádům Jim Jim Falls, naštěstí Edith Falls byly důstojnou náhradou. Nejkrásnější pravěké malby Aboridžinců na skalách v Nourlangie jsme spatřili, také se nám podařil výlet do soutěsek Katherine Gorge. Kvůli krokodýlům se nesmělo plout na lodi. I sem se chci vrátit a v pozdějším období - někdy v červnu proplout kaňony na packraftu. Do Rudého středu Austrálie jsme se vrátili dřív. Měli jsme proto na něj dostatek času. Bylo už slunečno, teplota byla sice občas kolem třiceti stupňů, ale dalo se to vydržet. V blízkosti Alice Springs je MacDonnellovo pohoří. Hlavně v jeho západní části je mnoho kaňonů a soutěsek. Řadu z nich jsme prošli a některé jsem dokonce proplaval. Dostali jsme se i do Gosses Bluff - obrovského kráteru, který vznikl naopak díky střetu Země s planetkou nebo kometou. Překrásný večer jsme zažili v Palm Valley, kde rostou endemické palmy Livistona mariae. Nezapomenutelný byl i výlet do Královského kaňonu - Kings Canyon se svými neuvěřitelnými kolmými rudými stěnami. A potom už jsme konečně zajeli k nejproslulejší skále Austrálie - Uluru. Překvapila nás svou velikostí, je to opravdu neskutečný monolit. Kousek vedle jsou Olgas - Kata Tjuta. Uluru je jediná, zato v Kata Tjuta je těch neuvěřitelně rudých oblých skal několik. Mezi nim je vyznačen krásný trek Větrným Údolím - Valley of the Winds. Na závěr jsme zamířili i do východní části MacDonnellova pohoří do Trephina Gorge. Tady jsme prošli soutěskou s Řetězcem tůní - Chain of Ponds. Byla to velmi zajímá túra s lezením, broděním a koupáním.