Hnykovi.cz - akce

Lýkijská stezka je treková trasa vedoucí v jižním Turecku v přímořských horách a podél Středozemního moře. Byla vyznačena i s různými variantami v celkové délce 550 km. My jsme se rozhodli projít její hornatou část vedoucí jihozápadně od města Antalya. Čekala nás náročná trasa po stránce fyzické i technické. Celkové převýšení přechodu dlouhého asi 150 km bylo kolem 7 km. Cesta často vedla skalnatými vápencovými horami a přes kamenité krasové plošiny. Vyrazili jsme ve čtyřech, ale celou akci hned na začátku poznamenala ztráta foťáků dvou členů výpravy. Ivo si zapomněl svou zrcadlovku v taxíku a nepodařilo se ji objevit ani po velké pátrací akci. Jitka zase utopila svou Sony v tůni prvního potoka, nemohla tedy fotit, a protože Je známá navíc jako polykač kilometrů, nastolila od začátku tempo, které jsme nebyli ochotni akceptovat. Ivo jako její parťák se přizpůsobil. Druhý den nám zmizeli v dáli. Znovu jsme se potkali až na letišti. Po výstupu od moře na sedlo ve výšce 1450 metrů následoval příkrý sestup do kaňonu Göynük na pouhých 200 metrů. Do divokého kaňonu přitékala řeka v místě s naprosto kolmými skalami spadajícími do hluboké vody. Rozhodl jsem se kaňon prozkoumat. Kamile se do studené vody nechtělo, a tak jsem ho proplaval sám. Po 100 metrech jsem byl za zatáčkou odměněn pohledem na obrovský balvan zaklíněný mezi stěnami kaňonu. Za kaňonem pokračoval trek i nadále nahoru a dolů, přes sedla a divoké soutěsky. Spali jsme na trampských tábořištích s připravenými ohništi. Zažili jsme tu několik krásných večerů při praskajícím ohni. Vedle německých i amerických turistů jsme potkávali hlavně poutníky ze zemí bývalého Sovětského Svazu. Nejpříjemnějšími společníky byli uzbečtí Rusové z Taškentu. Nejvyšším bodem naší trasy bylo sedlo ve výšce 1800 metrů, odkud vedla odbočka na horu Olympos do výšky 2365 metrů. Na vrchol vede od moře lanovka, proto se na vyhlídce hemžili Japonci a další plážoví turisté, obdivující "pěšáky". Podnikaví Turci vycítili možnost výdělku, a proto podél stezky vyrostla řada restaurací, stánků a osvěžoven včetně samoobslužných džusáren. Dalším zajímavým místem byla Chiméra. Na povrch mezi skalami vyvěrá plyn, který tu hoří věčnými ohni. Utábořili jsme se poblíž ohýnků, k večeři jsme si na nich opekli párky a v noci jsme pozorovali, jak po celé louce pobíhají modravé plameny, které ve dne nejsou vidět. Byl to úžasný zážitek. Za Chimérou jsme sešli k moři, vykoupali se u čisté pláže a navštívili ruiny antického města Olympos. Potom už následovalo jen jedno sedlo a sestup do cílového Adrasanu. Při cestě zpátky do Antalye Kamila ztratila v autobuse peněženku i s doklady. Po obrovské pátrací akci za pomoci několika nesmírně obětavých Turků se všechno v pořádku našlo. Kamila měla mnohem větší štěstí než Ivo. Na závěr akce jsme si ještě zajeli do nekrásnějšího antického města v oblasti Termessos. Je tu nádherně zachovalé divadlo a zbytky mnoha dalších staveb. Město se šplhá mezi bujnou vegetací až na vrcholky kopců, odkud byl překrásný výhled na okolní zasněžené třítisícové hory. V hotelu u letiště jsme se konečně potkali i s Jitkou a Ivem.