Hnykovi.cz - akce

Francouzský archeolog a objevitel Henri Lhote mě svými knihami přivedl k zájmu o tuto proslulou náhorní plošinu v srdci alžírské Sahary. Po událostech v Libyi v roce 2011 byla oblast Tassili pro turistiku uzavřena na více než 10 let. Poté, co Alžírsko zabezpečilo své hranice s Libyí a Nigerem, se Tassili opět otevřelo pro turistiku. Ve zmíněném roce 2011 jsme sem měli jet. Kvůli popsaným událostem jsem svoji účast na tehdejší akci zrušil. Jakmile jsme zjistili, že se oblast opět pro turistiku otevřela, začali jsme s Pepou Skalou organizovat druhou výpravu. Individuální turistika zatím na Sahaře není možná, proto jsme se obrátili na již osvědčenou tuarežskou cestovku Essendilene. Celou akci zkomplikovalo odpadnutí třech členů výpravy krátce před odletem. Nakonec se nám s Pepou podařilo přes tyto problémy akci uskutečnit. Hlavní částí cesty byl sedmidenní trek na plošinu Tassili, po něm následovala ještě několikadenní cesta džípem po okolí Djanetu. Své akce pořádám většinou sám bez cestovek, ale tady to nebylo možné kvůli bezpečnosti a též kvůli nedostatku vody v poušti. Při treku nám vybavení neslo osm oslů, vedených oslaři Júsufem a Mahmúdem, fantasticky nám vařil kuchař Mohammed a celou výpravu vedl průvodce Musa. Plošina Tassili je proslulá především svými nádhernými skalními malbami starými až 12 tisíc let. Henri Lhote jich tu našel přes dvacet tisíc. Oblast je však nádherná i přírodně, je tu velké množství skalních měst se stovkami mostů a věží. Tassili je perfektně popsána na internetových stránkách NABS (The Natural Arch and Bridge Society). Z této stránky jsem měl spoustu mapek, popisů i GPS souřadnic. Musa znal dobře místa nejznámějších maleb, ale o skalních mostech toho moc nevěděl. Musel jsem cestu k nim nalézt já sám a občas převzít vedení výpravy. Musa tomu nebránil, bez práce ode mne získával nové know how. Celý trek byl velice krásný, byla příjemná teplota, večery jsme trávili na nádherných tábořištích mezi skalami. Také džípová část akce se povedla. Řidič Sidi Ali nás vozil po zajímavých místech v okolí Djanetu. Při západu slunce jsme přešli pískovou hřebenovku Ergu Admer, prolezli jsme kaňon Essendilene plný květin, obdivovali další skalní mosty v Tikoubaouine a toulali se ve skalní zahradě Jardin Rocheux d´Adrait. Na závěr jsme se ještě byli podívat na slavné Plačící krávy ve společnosti mnoha zahraníčních turistů.